Fórum - Téma


Ze života :-))


Fórum Vtipy Ze života :-))




2010-01-21 02:13:12

Divný radar, aneb jak nasbírat třikrát za sebou pokutu v Německu :

(Pozor, přepis komunikace je autentický a nikoli pro slabší povahy

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná

manželka. "Ty demente, to byl určitě radar! Radar!"

Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček smrdí korunou, nemá ani na

zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že

nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně

jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily.. Seš nezodpovědnej až

to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala,

že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"

"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen

někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout.

"A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na

sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:

"Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel

víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

" Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval

německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.

"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou,

abys viděla že nekecám." uzavřel jsem.

Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou?

Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z

celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil,

kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava?

Však uvidíme.

Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a

vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.

Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru,která

se držela za čtyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet

touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha.

To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je to

tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš

co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě

trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský.

To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík,

ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla

usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít

vrata na zahradu .....

Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem.

Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem

až na začátek Pirny a schválně - jestli tam bude nějaká čtyřicítka.

"Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit

prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna..."

To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem

šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za

město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou.

Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I

němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě

problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.

Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za

nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl.

Blik!

Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.

To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke

mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína sekoukala z

okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro

týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití,

ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pakse vše vrátilo téměř do

normálu.

Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanej tím,

že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám ji rád a chtěl jsem

jí koupit něco hezkého. Něco coby jí mě stále připomínalo. Na příhodu z

Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky

doma doslova vyrazilo dech.

Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s

německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo

jako nikdy před tím.

Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám

byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu

Banhofstrasse v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval,

že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit

do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní

ježíšek a má milá Kateřina se posere ....


Odpovědět