Články


Opel Manta 400

2011-11-29 Přečteno: 2 950x

Opel Manta 400

Je tomu sice už dávno, ale před nějakými třiceti lety vyráběl Opel opravdu zábavná auta. Nejvýraznějším představitelem této éry je Manta 400.


Je velmi smutné, že taková automobilka jako je Opel dnes doslova bojuje o přežití. Můžete mi, prosím, někdo vysvětlit, jak je možné, že výrobce takových aut jako Monza, Senator, Rekord nebo Ascona dnes těžce zápasí s nepříznivým trhem? Kam se poděla taková auta jako Kadett GSi, Calibra Turbo či „áčková“ Omega, která doslova vytřela všem konkurentům (zejména z prémiového segmentu) zrak? Na tyto otázky odpověď už asi nedostaneme, ale můžeme se alespoň vrátit k jednomu ze skutečně ryzích Opelů – homologační sérii Manta 400.
 
 
 

Široká paleta motorů
Opel Manta je označován za tříprostorové kupé 2+2 (ačkoliv výrobce mluvil o plnohodnotném voze pro 5 lidí) s pohonem zadních kol a motorem vpředu. První generace tohoto vozu byla uvedena na světové trhy v roce 1970 jako přímý konkurent jiného úžasného kupé – Fordu Capri. Manta jezdila na podvozku tehdejší Ascony a motorizace sahaly od velmi slabé dvanáctistovky s výkonem 60 koní až po jednadevítku s maximálním výkonem 105 koní. Tato generace se podle dobrých zvyků Opelu označuje A, přičemž z výrobních linek sjížděla do roku 1975, kdy ji nahradil řidičsky daleko zajímavější model B. A že nešlo pouze o důkladnější facelift, jasně dokazují rozměry. „Béčková“ Manta vyrostla jak do délky, tak i do šířky. Změnou dimenzionálních proporcí se musely přestavbě podrobit také nápravy. To nejdůležitější ale naštěstí zůstalo zachováno – koncepce zadního pohonu s motorem uprostřed.
Nabídka motorizací se oproti „áčku“ nikterak nezměnila, ovšem ke konci sedmdesátých let byly všechny pohonné jednotky nahrazeny modernějšími agregáty. Vrchol nabídky tvořil dvoulitr v několika výkonnostních variantách. V roce 1982 přišel facelift, který lze bezpečně rozeznat podle předních světlometů, a ve výrobě Manta B vydržela ještě dalších šest let. Poslední kus byl vyroben roku 1988.Masivní boční panely byly z karbonu a design si vzal na starost Irmscher.

Ostrý model 400
Homologační speciál

Nejdůležitějším milníkem v historii tohoto vozu se však stal rok 1981. To proto, že tento rok vyjel z bran továrny homologační speciál Manta 400. Fakticky šlo o sourozence velmi úspěšné Ascony 400, a přestože Ascona byla daleko úspěšnější, Manta zůstává pro většinu fanoušků tou zajímavější variantou. Opel nic nenechal náhodě a při vývoji Manty 400 se spojil s vysoce uznávanými manufakturami tehdejší doby – Irmisherem a Cosworthem. Britský dodavatel motorů dostal za úkol vyvinout hlavu motoru pro dvě vačky a šestnáct ventilů, zatímco dvorní úpravce Opelů Irmischer si vzal do parády interiér a exteriér. Výsledek nebyl vůbec špatný, nicméně motor byl poněkud problematický. Nápad použít dvoulitr s šestnáctiventilovou technikou nedával dostatečný výkon a jeho výroba si vyžádala mnoho dodatečných změn. Například kliková hřídel pocházela z dieselového motoru o objemu 2,3 litru. Nakonec jej „upekli“ a skončili u objemu 2,4 litru. První várka 23 kusů vyjela z linek ještě tentýž rok a jednalo se jak o cestovní, tak i závodní kusy. Silniční verze jsou známy jako „Fáze 1“ a na svou dobu byly velmi luxusně vybavené. Za zmínku určitě stojí sedačky Recaro, kožený volant Irmischer a také ostřikovače předních světlometů. První exempláře měly bílou barvu Arctic White a patnáctipalcová kola Ronal. Agregát osazený přímým vstřikem Bosch LE dával 144 koní v 5200 ot./min a 210 N.m v 3800 ot./min.
Závodní „Fáze 2“ byla o poznání jiná. Dostala rozšířené blatníky z kevlaru, odlehčené dveře, kapotu, spoilery a dokonce i čelní sklo mělo nižší hmotnost než to standardní.Výkon motoru poskočil na úchvatných 275 koní (použili dvojici karburátorů Weber CDOE 50) a o přenos hnací síly se starala pětistupňová převodovka Getrag (jako u „Fáze 1“) a samosvorný diferenciál ZF. „Fáze 3“ už byl v podstatě domácí tuning, protože použitý čtyřválec měl své mezery. Existují exempláře s výkonem vyšším než 300 koní, a to bez jakéhokoliv přeplňování!
Celkové počty hovoří o 245 vyrobených kusech, ale ostrých Mant bylo vyrobeno daleko více, neboť na konci 80. let odkoupil od Opelu nedodělané Manty Irmischer a osadil je V6 ze Senatoru.

 

čerpáno z : http://www.autohit.cz/clanek/2865/opel_manta_400.html

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie

Opel Manta

Toto je článek o modelu Opel Manta


Články