Články


Omega V8 - plány, které se nestaly skutečností

2015-01-24 Přečteno: 1 036x

Opel Omega V8: německému sedanu na vrcholu slávy unikl osmiválec jen o fous

Velkou, silnou Omegu Opel úspěšně prodával ještě nedávno. Stačilo málo a mohla být ještě silnější.

      Většina čtenářů si jistě ještě vzpomene na Opel Omega, velký, téměř pět metrů dlouhý sedan z Rüsselsheimu s pohonem zadních kol a čtyř- a šestiválcovými motory pod kapotou. Vyráběl se ve dvou generacích mezi léty 1986 a 2003 a ještě v současné době je možné ho spatřit na silnici. Co už se ví méně, je, že s faceliftem druhé generace na trh v roce 1999 dostali Němci nápad pod kapotu tohoto stroje namontovat osmiválcový motor.

Již tehdy byl Opel součástí koncernu GM a na Omeze byl založený australský Holden Commodore, který bylo možno mít s 3,8litrovou V6 nebo s V8 o objemu 5,0 a později 5,7 litru - to byl motor LS1, který se montoval i do Chevroletu Corvette té doby. Měl ventilový rozvod OHV a hliníkový blok i hlavu. 

Právě tento motor se dostal pod kapotu několika prototypů Opel Omega V8, kde měl výkon 315 koní a 450 Nm. Díky velkému objemu bylo k dispozici 400 Nm a adekvátní výkon již od 1 800 otáček. V kombinaci s automatickou pětistupňovou převodovkou, která se měla stát jedinou možností, zvládly tyto stroje zrychlit na 100 km/h pod sedm vteřin a maximální rychlost byla elektronicky omezena na 250 km/h. Kombinovaná spotřeba benzínu činila 13 litrů na 100 km.

Nejen pod kapotou se ale udály změny - šasi vozu s označením DSA (Dynamic Safety) bylo převzato z modelu Omega MV6 a díky němu měl vůz téměř dokonalé rozložení hmotnosti 51 : 49 na přední : zadní nápravu. Speciální nastavení tlumičů dále pomáhalo držet vůz na silnici. Osmiválcová Omega také měla elektronickou kontrolu trakce a bohatě dimenzované brzdy - přední kotouče měly průměr 330 mm, zadní 300 mm a všechny měly vnitřní chlazení.

Sedmnáctipalcová kola designu unikátního pro tento model obouvala pneumatiky Michelin Pilot Sport o rozměru 235/45 ZR17. Za nimi se schovávaly grafitovou barvou vyvedené brzdové třmeny. Od ostatních, o něco více plebejských verzí odlišovala Omegu V8 ještě jiná maska chladiče, dvojitá koncovka výfuku z kartáčované oceli a logo V8 na víku zavazadelníku. Americké svaly pod kapotou tedy nebyly na první pohled nijak zvlášť vidět.

Uvnitř dostala Omega V8 hliníkové obložení, zatímco čtyř- a šestiválcové verze měly buď standardní černý plast, nebo hnědé plastové dřevo. Nová byla také grafika přístrojů, lepší kůže na sedačkách a volant potažený perforovanou kůží Nappa. Výbava také standardně obsahovala navigaci, vestavěný telefon a audiosystém Bose.

Po stránce bezpečnosti měly být vepředu standardně čelní a boční airbagy a také aktivní opěrky hlavy, boční airbagy pro zadní místa měly být za příplatek spolu se senzorem obsazení všech sedadel a indikací nezapnutí bezpečnostních pásů. Verze kombi měla mít speciální systém ALIAS (Advanced Load Intrusion Avoidance System), chránící posádku před letícími zavazadly zezadu.

Tomuto stroji předcházel ještě koncept Omega V8.com, založený na verzi kombi. Ta dostala 13 centimetrů navíc k rozvoru a uvnitř byla upravená tak, aby mohla být mobilní kanceláří. Zadní lavici nahradila křesla a všichni pasažéři kromě řidiče před sebou měli počítače s 9,5palcovými monitory LCD a bezdrátovými klávesnicemi. Ani ten za volantem však nebyl ochuzen o technické vymoženosti - dostal head-up displej.

Omega V8.com ale byl skutečně jen koncept, neměl se vyrábět - na rozdíl od „běžné” osmiválcové Omegy, která do výroby skutečně měla jít, dokonce se zkraje roku 2000 objevovaly zprávy, které oznamovaly uvedení do prodeje na podzim. Nakonec však Rüsselsheim od výroby upustil. Některé zdroje hovoří o tom, že by osmiválec nebyl dostatečně „vollgasfest”, tedy odolný plnému plynu po delší dobu na německých Autobahnech, zejména po stránce chlazení. Jiné zprávy vysvětlují předčasný konec Omegy V8 stopkou ze strany General Motors.

Vzniklo celkem 32 prototypů, které dodnes vlastní Opel. Kdyby dostala Omega s osmiválcem zelenou, mohla pro Opel znamenat trochu lepší šance na nabourání profláknutého německého trojlístku, kde v některých letech i menší modely nabízely v některých verzích osmiválec. A také to mohla být oproti silnému triu levnější cesta k evropskému sedanu s „vé-osmičkou”, byť americkou...

Zdroj: Marek Bednář, Auto Fórum, 8.5.2014

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články